Krásný pátek přeji,
už jste si někdy dali pauzu od sociálních sítí? Jste na nich závislí? Nebo naopak nejste jejich velký fanoušek?
Ani nevím, jak toto dnešní téma přesně pojmout. Zkrátka a jednoduše jsem vám chtěla říci, že dnes je to třetí den, kdy jsem bez Instagramu. Teda ne tak úplně. Nedeaktivovala jsem si účet ani jsem si aplikaci neodinstalovala. Jen jsem ji „uklidila“, abych ji neměla na hlavní ploše telefonu a vypnula jsem si veškerá upozornění. Upřímně se divím, že to zatím takhle zvládám. Spoustu lidí si musí aplikaci odinstalovat, a i tak jsou bezradní.
Instagram je plný „dokonalých“ lidí, dovolených, postav, aut a všeho možného. Ovšem my jen vidíme to, co daný uživatel chce, abychom viděli. Už bohužel nevidíme ten příběh (realitu) za fotkou. Nevidíme pokaženou dovolenou plnou hádek. Nevidíme slzy, diety, hladovění a přísný režim té „dokonalé“ postavy. Nevidíme špatný záměr některých lidí. Nevidíme dluhy a půjčky, které lidi mají. Ano, jsou lidé, kteří tohle všechno zvládli. Zvládli to, protože na sobě makali, dřeli, plakali a potili se.
Nic a nikdo není dokonalý. A o to přesně jde. Každý máme něco svého. Něco, za co nás náš kruh přátel a rodina miluje. Tak si to nenechme vzít tím, že se budeme snažit být někým jiným.
No a proč jsem se vlastně rozhodla, že si dám na chvíli pauzu od Instagramu?
- Stále mám občas problém s tím, co si o mě druzí myslí. Když třeba přidám novou fotku nebo Instastories, musím to kontrolovat. A to nechci.
- Stále sleduji lidi, kteří mi předávají tak akorát špatné nálady. Jsou to převážně bývalí spolužáci, se kterými byli (jsou) neshody. Bývalí přátelé, se kterými se již nevídám. Ano, jsem trošku posera je přestat sledovat. (A jsem u toho znovu – strach ze souzení od ostatních) Proto doufám, že tímto menším detoxem si uvědomím, kolik (pro mě) toxických lidí sleduji a sledovat již nechci.
Řekla bych, že tyto dva důvody jsou asi nejhlavnější. S časem ani problémy nemám. Většinou trávím na Instagramu kolem hodiny denně. Což mi přijde v pohodě. Samozřejmě, že jsou dny, kdy to najednou naskočí na čtyři hodiny. Ale i dny, kdy tam jsem sotva dvacet minut.
Je to celkem i osvobozující pocit. Nebýt přehlcena tolika vjemy a informacemi.
Jediné, co mě štve je, že nemohu sledovat inspirativní lidi. Nejspíš bych se obešla bez toho, abych věděla, co dělal/a můj/moje kamarád/ka včera večer. Ale sleduji různé kreativní a klidné duše. Většina těchto inspirativních bytůstek natáčí i na Youtube. Tak aspoň mám nějakou příležitost se inspirovat. Akorát Youtube už moc nefrčí. Sleduji lidi z různých kategorií – cvičení/jóga, produktivita, plánování, minimalismus, rostliny, tvoření nebo mě baví i stěhovací vlogy, inspirace na výlety apod. Možná proto jsem poslední dny bez energie a demotivovaná. Vidíte, to mě napadlo až při psaní těchto řádků. Tak mi držte palce!
Doufám, že se vám dnešní článek líbil. Určitě to také zkuste. I kdyby jen na den.
Příště zase na viděnou!
