📖 Nejtemnější část lesa
👤 Holly Black
📄 305
🌕🌕🌕🌑🌑
“V lese leží na zemi skleněná rakev a v ní spí chlapec. Na hlavě má rohy a jeho uši jsou špičaté jako nůž… Hazel žije se svým bratrem Benem ve městě Fairford, kde vedle sebe žijí lidé a kouzelná stvoření přezdívaná Lesní lid. Sjíždějí se sem turisté, aby na vlastní oči spatřili divy pohádkové říše, zejména pak rohatého chlapce. Jenže návštěvníci nevidí nebezpečí, které se zde skrývá. Hazel a Ben si od pradávna vyprávějí smyšlené příběhy o chlapci ve skleněné rakvi. V jejich vyprávěních je on princem a oni chrabrými rytíři. Namlouvají si, že princ je jiný než ostatní Lesní lidé, kteří uzavírají s lidmi kruté dohody a číhají na turisty ve stínech stromů. Hazel ví, že není možné, že by se rohatý chlapec probudil. Jenže přesně to se jednoho dne stane…” – Knihy Dobrovský
Autorka je známá svou temnou pohádkovostí. Vytváří ve svých knihách světy, které nejsou jen okouzlující, ale také nebezpečné a zrádné. A přesně tou knihou je i tato.
Líbila se mi atmosféra, kterou Holly vytvořila. Popisy prostředí a tajemného lesa působily živě a magicky. Postavy byly zajímavě zpracované, každá měla svou osobnost, a přestože ne všechny mi byly sympatické, jejich dynamika dodávala příběhu šťávu. Neskutečně dlouho jsem byla tahána za nos. Absolutně vůbec jsem netušila, jaká je příčina toho, proč se hlavní hrdince dějí všechny ty záhadné situace.
“Příšera tu číhá v lese,
ten, kdo zlobil, ať se třese.
Zatáhne tě pod jehličí,
pomoci se nedokřičíš.
Okousané kosti pod kořeny stromů,
nikdy, nikdy, nikdy nevrátíš se…”
*DALŠÍ ČÁST OBSAHUJE SPOILERY*
Na druhou stranu mi příběh místy přišel chaotický. Některé momenty mi připadaly uspěchané nebo nedostatečně vysvětlené, což trochu kazilo celkový dojem. Kniha se rozjela až v druhé polovině. Chvilku mi trvalo, než jsem se plně začetla do děje.
Vlastně mi přišlo celkem zajímavé, že Hazel byla hrdina a záporák (i když ne úplně z vlastní vůle) dohromady. Nebo alespoň jsem to takhle chvíli vnímala. Jelikož o sobě nevěděla a v noci sloužila králi a ve dne se snažila přijít na to, kdo páchá zlo. Tuto zápletku autorce velmi chválím.
“Rozbušilo se jí srdce. Odhodila stranou peřiny a se zamračením si všiml, že má nohy obalené blátem. Když se postavila, kusy bahna začaly odpadávat na zem. Šplíchance jí sahaly až ke kolenům a lem její noční košile byl zatvrdlý špínou. Postel vypadala jako hnízdo. Byla plná trávy a větviček. Pokoušela se rozpomenout na předešlou noc, ale v hlavě měla jen nejasné sny… Co se stalo?… Co provedla?”
Celkově hodnotím knihu jako fajn čtení – je to příjemná fantasy kniha, která nabízí poutavý svět a zajímavé postavy. Na druhou stranu mě ale neohromila natolik, aby se zařadila mezi své oblíbené, něco tomu prostě chybělo.
