Co se dělo můj poslední půlrok? Bylo toho hodně. Vlastně, když si to zpětně vybavím, zvládla jsem toho neskutečně moc (proud of myself).
Jako první velká událost se stala hned v lednu, tedy, byly to hned tři události. Měla jsem ke konci ledna státnicovat. Samozřejmě jsem ještě dodělávala poslední zkoušku ze statistiky, kterou jsem pravděpodobně měla na poslední pokus. A čtrnáct dní na to byly státnice. Řekla jsem si, že by bylo fajn si najít práci, přeci to trvá, než vás někam přijmou, že? No, opak byl pravdou, hned tři dny na to mi volali, jestli mohu na pohovor a na pohovoru se mě rovnou zeptali, zda mi práce vyhovuje. Přijmula jsem. Tudíž jsem se zaučovala v práci a ještě do toho se snažila učit. Řeknu vám, že jsem psychicky na tom moc dobře byla. Tři dny před státnicemi jsem brečela pokaždé, když jsem otevřela učení. Nenaučila jsem se skoro nic, ale šla jsem si alespoň obhájit bakalářskou práci.
Tedy, myslela jsem si, že ji jdu obhájit. Bakalářka za A, ale vykopali mě ven s F. Nesplněné cíle. Byla jsem z toho docela dost hotová, že jsem vlastně na zbytek otázek neodpovídala a chtěla už domů. Vím, že jsem si cíle měla hlídat sama, ale když vám pan vedoucí řekne, že je všechno v pořádku super výborný, jste nadšení a zapomenete na to, že by vlastně mohlo být něco tak špatně. No, takže státnice nevyšly, další termín v červnu. Naštěstí práce byla. Třetí velkou věcí byl rozchod s přítelem. Rozešli jsem se naštěstí v klidu, rozumně jako dva dospělí lidé a bavíme se nadále.
V březnu jsme spolu jeli na poslední dovolenou, kterou jsme měli dlouho domluvenou a zarezervovanou. Jeli jsme na 10 dní na Krétu. Projeli jsme ji skoro celou. Pravděpodobně zážitky, dojmy a obrázky z Kréty uvidíte v dalším článku. Jen vám povím, že to občas byl pro mě totální psychický roller-coaster. 😀
Další velká věc bylo stěhování. Byla jsem stoprocentně rozhodnutá, že budu zůstávat v Pardubicích. Kvůli práci i přátelům, které mám poblíž. Samostatné bydlení zatím nepřipadalo v úvahu – moc nákladné na jednu osobu. Rozhodla jsem se pro spolubydlení. Také jsem myslela, že mi to bude trvat šíleně dlouho, než něco najdu. Ale Vesmír zapracoval a prvního května jsem spala už v novém.
No a nadešel druhý termín státnic. Na které jsem se prosím pěkně učila 14 dní, ani ne. Bakalářku jsem si konečně obhájila, odborné předměty byly taky v pořádku. U třetí části – mikroekonomie a makroekonomie – jsem si myslela, že si to zopáknu. Ale profesoři se celkem slitovali a nechali mě projít. Takže tento článek píši už jako Bc. Michaela, hih.
A poslední senzační věcí je poledance. S kamarádkou jsme se přihlásily na začátečnický kurz a je to teda mazec! Sice mám nohu samou modřinu, ale moc mě to baví!
Jsem zvědavá, co další cca půlrok přinese dále. Doufám, že vy se máte skvěle!
____
Mějte krásný den,
M.
